Mělkovice

www.melkovice.cz

     Na východ od města Žďáru, u silnice vedoucí na Nové Město na Moravě se rozkládají Mělkovice. Klášter zde ve středověku pravděpodobně založil nějaký hospodářský dvůr nebo osadu. Polohu této zaniklé lokality však neznáme, patrně se mohlo jednat o dnešní Plíčky v blízkosti potoka Staviště, u kterého se dochovaly zbytky vodního díla blíže neurčeného stáří, nebo o záhumenice situované na sever od staré novoměstské silnice (silnice do Veselíčka, situovaná na jih od železnice) a intravilánu Mělkovic, anebo o okolí někdejšího panského Mělkovického rybníka, který se rozkládá u Honzovského a Mělkovického lesa. Nejstarší zmínka o „Milkovicích“, odkud sváželi obyvatelé Žďáru seno, pochází z roku 1407 a je obsažena v nejstarším klášterním urbáři. Další zmínky z městských register pocházejí ze 16. století a obsahují propachtované pozemky měšťanů, které byly dány na základě smlouvy z roku 1670 do dědičného nájmu. V roce 1702 byla výše uvedená smlouva o „Mělkovských polích“ vrchností zpochybněna a vrchnostenská správa zvažovala v těchto místech vybudování nového panského dvora. Žďár nakonec podržel pozemky situované na jih od staré novoměstské silnice (dnes silnice do Veselíčka) a u rybníků Siglovec a Velký mělkovický. Zbývající část vymezená západním okrajem lokality, Velkým mělkovickým rybníkem na jihu a potokem Staviště na severu, byla připojena k velkostatku. V 18. století se zde rozprostíral souvislý blok odlesněné a zúrodněné půdy.

     Podle prvního vojenského mapování z let 1768-1781 se u staré novoměstské silnice nacházel dvůr „Brineck“, pozdější stavení Melicharů čp. 301 a Dvořáků čp. 313 v prostoru dnešní čerpací stanice. Doba vzniku a okolnosti s tím související jsou však neznámy. Doložen je pouze první majitel Václav Břenek z rodu míchovských rychtářů, kterým krátce náležel Kazdovský dům (bývalý hotel Veliš) na žďárském náměstí. Václav Břenek je na výše uvedené usedlosti připomínán v roce 1787. Josefínský katastr Města Žďáru většinu pozemků na Mělkovicích neuvádí s výjimkou té části, která náležela žďárským obyvatelům. Jednalo se o území mezi dvorem „Brineck“, starou novoměstskou silnicí a Velkým mělkovickým rybníkem. Pozoruhodné je, že u předměstí Horní ulice je vynecháno 12 čísel popisných (čp. 40-52), která patrně mohla být rezervována pro mělkovické usedlosti. V katastru figuruje pouze Břenkova usedlost čp. 53, od roku 1810 čp. 301. Z toho lze usuzovat, že východní a severní část Mělkovic nebyla zahrnuta do katastru Města Žďáru a že se připravovala parcelace panské půdy a založení osady. Historik Regionálního muzea ve Žďáře nad Sázavou Mgr. Miloslav Lopaur nabízí hypotézu, že tato část přechodně příslušela k Veselíčku, které bylo založeno v roce 1789 po parcelaci slavkovického dvora Václav.

     Další historický vývoj prokázal, že lokalita byla přičleněna k Městu Žďáru, což potvrzuje zavedení nových popisných čísel v roce 1810. V osadě postupně přibývalo domů, jež jsou doloženy statistikami: na konci 18. století 9 usedlostí (čp. 301-309), v roce 1835 17 usedlostí, v roce 1900 21 usedlostí včetně pazderen a v roce 1921 23 usedlostí. V roce 1905 protnula Mělkovice železniční trať vedoucí z Německého Brodu do Tišnova. Ve třicátých letech byla osada elektrifikována. Zajímavé je, že ačkoliv z pohledu sídelního byly Mělkovice považovány za osadu, nikdy jim status osady nepříslušel. V dnešní době jsou Mělkovice jednou z částí města Žďáru nad Sázavou.

     Zastavme se na okamžik u členění osady. Břenkův dvůr („Brineck“), stál u staré novoměstské silnice, před Mělkovicemi. Před rokem 1816 byl rozdělen na Koubarovu usedlost čp. 301 (později Melicharovi, dnes zbořeno) a Vojtíškovu usedlost čp. 313 (později Dvořákovi). Nyní se v podstatě jedná o prostor areálu zemědělského podniku a čerpací stanice. Jádro Mělkovic u staré novoměstské silnice tvořily kolem roku 1810 statky Kurátův čp. 303 (později Kunczovi), Pitzkův čp. 307 (později Dostálovi), Klementův čp. 302 (později Kalábovi), Brázdův čp. 308 (později Kavkovi) a Bratránkův čp. 309 (později Bloudkovi). Uvedené usedlosti byly založeny na konci 18. století s výjimkou domu čp. 309 vybudovaného v roce 1805. Samotou nejblíže stojící k novoměstské silnici byl Břenkův statek čp. 304, který náležel k největším zemědělským závodům ve Žďáře. Příslušela k němu pazderna čp. 389. Blíže k Velkému mělkovickému rybníku stála polnostní usedlost čp. 317 Jana Šíra (později Lacinovi). V prostoru mezi potokem Staviště a novoměstskou silnicí byla v letech 1820-1835 postavena dvě stavení u záhumenic na sever od staré novoměstské silnice a to Bratránkovo čp. 331 (později Blažkovi), Kosnerovo čp. 332 (později Matulkovo) u obou domků Krčálových 305a a 305b poblíž staré silnice (oddělené od sebe lesíkem), které tu stály již na konci 18. století. Přes toto území vede železnice (za Blažkovými čp. 331) a nová silnice na Nové Město na Moravě. Koncem 18. století byl mezi lesem a potokem Staviště vystavěn Košťálův statek čp. 306 (později Fouskovi). V letech 1820-1835 byly mezi potokem Staviště a cestou vedoucí přes Bernardský les do Lhotky založena stavení Staňkových čp. 349 (později Košťálovi) a Krčálových čp. 350 (později Mičkovi). Uvedená lokalita nesla označení U Krčálů, později zdomácnělo pomístní jméno Plíčky. Po roce 1850 byla ještě vystavěna stavení čp. 363 (Dvořákovi) a čp. 388 (Šírovi). Na základě místní tradice je připomínán mlýn s dřevěnou tvrzí, po kterém se dochovalo torzo náhonu. Náhon začínal u modře značené cesty přes potok Staviště a pokračoval po levém břehu uvedeného toku v délce asi 300 m směrem k dnešní přehradě Staviště. Podle Götzova seznamu z roku 1924 se v rámci osady nacházely nejméně tři pazderny a to: čp. 384 (Břenkovi), čp. 385 (Fouskovi) a čp. 389 (Břenkovi).

     V trati v Plíčkách byl v roce 1844 otevřen důl Sv. Jan Nepomucký, nicméně po několika letech byly důlní práce z důvodu vyčerpání rudy ukončeny. Na základě výzkumu amatérského speleologa Jiřího Sobotky lze potvrdit nálezy stařiny v horním cípu lesa (naproti Bernardskému lesu) nad Plíčkami u Mělkovic. Kronikář L. Kostka připomíná v roce 1925 událost, jež se přihodila Františkovi Škodovi, majiteli hotelu Škoda, jehož kůň se probořil do díry na okraji Škodova lesíku (dnes je zbytek porostu obestavěn městskou částí Pod vodojemem). Po ohledání místa však komise nedospěla k jednoznačnému závěru, zda se jedná o štolu, sesutou šachtu, studnu nebo dokonce suterén zaniklé usedlosti „Mílkovic“. Nutno podotknout, že uvedená lokalita je od Plíček vzdálena asi jeden kilometr.

     Počátky pohostinství v Mělkovicích jsou dosud zahaleny nejasnostmi. V Leskourových pamětech se hovoří o Bratránkovi, který měl v polovině 19. století založit hostinec ve stavení u Vodoušů, s hodinami ve štítě domu, kuželníkem v zahradě a varhanami, které prý sám sestrojil. Nicméně jeho syn údajně zkrachoval a za Jana Binky, zvaného pro malou postavu Binčičky, stavení vyhořelo. Kronikář Hynek Leskour nesprávně uvádí čp. 300, neboť toto číslo náleželo od první poloviny 19. století městskému pivovaru. V domovních seznamech je uváděn rolník Josef Bratránek ve stavení čp. 309 (později Bloudkovi). Nelze však s jistou tvrdit, že se jedná právě o tento dům.

     Podle Leskourova tvrzení měl Josef Königsmark v šedesátých nebo sedmdesátých letech 19. století otevřít konkurenční hospodu s kuželníkem u Koubarů čp. 301, nicméně zkrachoval a odstěhoval se na Balkán. Toto stavení zakoupil Matěj Melichar, který zde v roce 1896 zprovoznil hostinec. Počínaje rokem 1936 vedla pohostinství jeho vdova. Po roce 1948 vlastnil dům Krajský plemenářský podnik, který jej nechal v roce 1986 zbořit.

     Nalevo od staré silnice na Nové Město na Moravě stála u stavení Krčálových čp. 305 dřevěná zvonice. Podle zdejší ústní tradice prý hospodář uvázal u stavení vola, který zvonici strhl. Pozdější sloup byl v roce 1900 taktéž odstraněn a původní zvon umístěn do nové kapličky sv. Anny postavené na Bloudkově pozemku, kde se na konci července konaly od roku 1945 každoroční poutě. Ve dřevěné věžičce jsou zavěšeny dva zvony, první z druhé poloviny 19. století a druhý z roku 1474. Jde o nejstarší dochovaný zvon ve městě Žďáře, navíc má kvalitní zvuk a je odlit z velmi dobré zvonoviny s příměsí stříbra. Pod českým opisem „Pane Bože buď milostiv Pane Bože buď milostiv A 1474“ jsou umístěny čtyři znaky, a to: městečka Žďáru, žďárského opata (patrně Linharta), pánů z Poděbrad (ochranné vrchnosti nad žďárským klášterem) a čtvrtý se zkříženým klíčem a šípem se přiřazuje rychtáři Hanouškovi nebo zvonaři a zvonařskému cechu. Zvon patrně dříve patřil městu nebo klášteru, později jej získala rodina Krčálova z Plíček. Ústní tradice zachycená Františkem Mokrým uvádí, že měl viset ve zvoničce u popraviště v Horní ulici.

     Z drobných sakrálních památek lze uvést ještě boží muka, která stávala v první polovině 19. století vedle stavení Kalábových čp. 302, napravo od staré silnice vedoucí na Nové Město na Moravě.

Našli jste chybu?

Nahlásit chybu webu

Snažíme se web dělat nejlépe jak dokážeme. Může se ale stát, že nám nějaká chyba unikne. Pokud nám o chybě dáte vědět, dáte nám šanci ji odstranit. Děkujeme!