Radonín

     Hranice obcí a panství v katastru Města Žďáru se v průběhu staletí měnily. Na jihozápadě, za areálem dnešního podniku ŽĎAS, probíhala např. hranice mezi žďárským klášterem a državami pánů z Meziříčí, jimž náležel les Radonín. Klášter získal les Radonín do užívání až v roce 1353, což je první zmínka o tomto místě v pramenech. Když totiž 6. prosince 1353 upisovali dědicové Jana z Meziříčí klášteru své vesnice „Baleyn, Paweyn a Cesemin,“ připojili i „les Radonyn vzadu za městečkem Žďárem se nacházející.“ Z toho plyne, že tato půda byla dosud neosídlená a nenáležela k původnímu „lesu“, který věnoval Boček z Obřan klášteru při jeho fundaci v roce 1252. Rozsáhlé pozemky tu později vyklučili vlastníci Hamrmýlu, např. hamerník Otto na počátku 15. století. V roce 1411 zakoupila městská obec do věčného užívání za 30 kop grošů českých pozemky mlýnu Hamrmýl a také pole Radonín (Radonaw). Toto místo se rozkládalo na neklidné hranici a páni z Lomnice se ho definitivně zřekli až na konci 15. století. Jak je patrné ze žalob podaných klášterem v letech 1481 a 1490 les zůstal spojen s uvedenými vesnicemi a jasno učinil až rozsudek z roku 1493. Počínaje rokem 1494 náležela lokalita ke Žďáru a ke klášteru, do jehož držení se dostal směnou. Ovšem při kolonizačním postupu zasahovali pánové z Meziříčí ze své strany do tohoto majetku, což dalo v roce 1513 podnět ke sporu o hranice mezi Budčí a Radonínem. Spor faráře Matěje z roku 1521 odhaluje skutečnost, že mu klášter povolil, aby vybudoval rybník na gruntě Radoníně, neboť obec tam dostala louku na rybník již v roce 1507. Josef František Svoboda se domnívá, že původní les Radonín sahal od nynějšího katastru budečského a že na druhé straně sousedil s územím, jenž opat Winrich určil pro městečko Žďár a na němž vznikl městský dvorec Hamrmýl. Později se ho klášter opět ujal, nicméně ponechal si pouze budovy a pozemky v katastru města daroval obci. Tak pravděpodobně došlo k tomu, že radonínské pozemky byly připojeny k Hamrmýlu a na počátku 18. století z nich povstal panský dvůr Hamrmýl. V zemských deskách i púhonných knihách v letech 1481 a 1494 je lokalita označována buď jako les, nebo v roce 1617 dokonce jako pustá ves. V městském privilegiu z roku 1607 je také připomínáno role „Radonaw.“ Jméno bylo opsáno z listiny z roku 1407. O již naznačené majetkové situaci v průběhu 17. a 18. století nejsou jasné zprávy. Za jisté však lze pokládat, že část půdy náležela k panskému dvoru Hamrmýl již v roce 1607 a tento stav platil až do konce 18. století.

     Roku 1788 se uskutečnila parcelace dvora Hamrmýl, která znamenala rozdělení panské půdy v trati u Radonína osadníkům. U tohoto dvora bylo asi 170 měřic orné půdy a přibližně 167 měřic travnatého porostu. Sklízelo se průměrně ročně 488 měřic žita, 680 měřic ovsa, 301 centů sena a 66 centů otavy. Vytvořeno bylo celkem 12 familií, z nichž 11 mělo o něco více než 30 měřic pozemků, z nichž se platil roční plat 36 zlatých a 20 krejcarů. Dvanáctá usedlost měla něco přes 28 měřic pozemků, z nichž se platil roční plat 33 zlatých a 8 krejcarů. Rozdělení se zaneslo do knih v roce 1796, kdy byla založena zvláštní pozemková kniha pro obec Hamrmýl s vlastním číslováním domů, což se patrně stalo důvodem, že Schwoy uvádí dvě osady: Hamrmýl jako ves úroční a Radonín jako nově založenou. Prvními usedlými byli Lukáš Štursa č. 2, Jakub Sobotka č. 3, Václav Mokrý č. 4, Jakub Staněk č. 5, František Rejdek č. 6, Antonín Vencálek č. 7, Jan Vencálek č. 8, Jarolím Schwomma č. 9, Václav Stejskal č. 1, Ondřej Zmeškal č. 12, Cyril Vojtíšek č. 11 (při mlýně) a Josef Svoboda č. 15. Tato událost znamenala počátek samostatné osady Radonín, pro kterou byla v roce 1796 založena gruntovní kniha pro 10 usedlostí. V roce 1810 bylo zavedeno nové číslování domů, nicméně Radonín do něho nebyl zahrnut a uchoval si až do třicátých let 20. století vlastní systém popisných čísel. Přesto se Radonín stal součástí politické obce Město Žďár. Osadu s pravidelnou obdélnou návsí tvořilo devět usedlostí s pozdějšími čp. 1 R až 9 R, které uzavíraly prostranství z obou delších stran. Uvedené uspořádání je patrné dodnes. K těmto usedlostem přibylo za humny postavené stavení Balvínových čp. 16 R a pazderna Šustrových čp. 8 R na okraji Radonínského lesa u cesty vedoucí do osady. Do osady vedla původně komunikace po staré veselské silnici, která vedla přes les Kuželku, pokračovala na Budeč, a po odbočce od této silnice, jenž vedla podél Radonínského rybníka. Radonínu se v jeho historii nevyhnuly rozsáhlé požáry, např. v letech 1913, 1925 a 1931, kdy lehlo popelem vždy po třech až pěti domech. V roce 1938 byla podél silnice z města Žďáru vysázena Jubilejní alej. K elektrifikaci osady došlo až po druhé světové válce.

     K osadě, zvané do roku 1924 Radomín, přináležely od roku 1810 i některé objekty ve městě, které patřily na konci 18. století vrchnosti, jako dvůr a mlýn Hamrmýl čp. 11 R s okolními domy čp. 12 R a čp. 15 R (dnešní areál u Penny Marketu), panská lázeň v Nábřežní ulici čp. 13 R (dnes zbořena) a panská koželužna čp. 14 R v Dolní ulici (dnes zbořeno).

     Dne 1. prosince 1930 měla obec 16 domů s 23 bytovými stranami a 98 obyvatel československé státní příslušnosti, 80 obyvatel se hlásilo k římsko-katolickému vyznání, 10 k československé církvi husitské a 8 bylo bez vyznání.

     V roce 1878 byla na místě původní dřevěné zvoničky na návsi postavena zděná kaplička s věžičkou. Dva zvony, jeden železný o váze 20 kg a druhý ze zvonoviny o váze 60 kg, zdobený reliéfem Krista na kříži byly pořízeny na náklad obyvatel osady především Jana Lišky a Josefa Šímy s přispěním Klotildy hraběnky z Dietrichsteina, provdané za Eduarda hraběte Clam-Gallase. Oba zvony jsou dodnes umístěny v kapličce. Oltářní obraz namaloval pan Bohdalecký z Poličky. Naproti kapličce, zrenovované v letech 1990 a 2003, stojí vysoký kamenný kříž z roku 1848.

Našli jste chybu?

Nahlásit chybu webu

Snažíme se web dělat nejlépe jak dokážeme. Může se ale stát, že nám nějaká chyba unikne. Pokud nám o chybě dáte vědět, dáte nám šanci ji odstranit. Děkujeme!