Veselíčko

www.veselicko.estranky.cz

     Základem osady se stal vrchnostenský dvůr, který založil na počátku 17. století, kdy se stal vlastníkem celého panství, kardinál František Dietrichstein záborem svobodné rychty. Po znovuobnovení vlastnických práv cisterciáckého řádu na žďárský klášter v roce 1638 se cisterciáci začali věnovat zvelebování i této části klášterního panství. Opat Jan Greifenfels v roce 1641 rozmnožil a ucelil pozemky zmiňovaného dvora připojením Ježova statku a opat Benedikt Zaunmüller nechal vystavět v roce 1684 novou část dvora. Největší zásluhy na zvelebení si přivlastnil slavný opat Václav Vejmluva, který zde pravděpodobně v letech 1719 až 1723 vystavěl dvůr sv. Václava. Je možné, avšak bohužel nepodložené, že projekt stavby vypracoval architekt J. B. Santini. Půdorys dvora byl vytvořen dvěma obrácenými V s otevřenými rameny proti sobě. V jednom z V byly situovány chlévy, v druhém stodoly a sýpky. Uprostřed prostranství stál šafářův dům s čeledníkem. V místech, kde se otevřená ramena uvedených dvou V tvořících půdorys stýkala, byly na obou stranách brány do dvora. Podle tvrzení faráře Floriána Málka se dvůr v roce 1789 lidově nazýval Samotín.

     Při sepisování fase v roce 1766 se ve dvoře nacházelo 50 dojných krav, 6 tažných volů, žita 90-110, ovsa 230-240 a lnu 2-3 moravských měřic. V rámci odhadu po zrušení žďárského kláštera v roce 1784 bylo u dvora v roce 1787 přibližně 160 jiter orné půdy a 131 jiter luk, 11/2 měřic zahrad a 60 měřic pastvin, z nichž se sklidilo asi 1252 měřic žita, 1348 měřic ovsa, 234 centů sena a 86 centů otavy. Nicméně stav dobytka nepostačoval ke kvalitnímu prohnojení půdy. V roce 1788 došlo k parcelaci dvora a utvoření 25 usedlostí, z nichž mělo prvních deset po 44 měřicích, 6 ½ mírkách, dalších pak 15 po 29 měřicích, 10 ½ mírkách pozemků, avšak v četných malých kusech. Z uvedených pozemků platili ročně první 42 zlatých 28 krejcarů, druzí pak 27 zlatých 28 krejcarů. Za část převzatého dvorského stavení byla placena různá částka určená jeho velikostí. Původní „Zerstückungsprotokol“ z 21. října 1788, jenž pravděpodobně obsahoval podrobnější data, je dnes nedohledán.

     Do knih bylo celé dělení zaneseno v roce 1799 a prvními osadníky byli Antonín Nedvěd čp. 2, který dal za část dvorského stavení 33 zlatých, Josef Padalík čp. 3 dal 27 zlatých, Jiří Peňáz čp. 4 dal 44 zlatých, Matěj Augustin čp. 6 dal 49 zlatých 51 krejcarů, Bártl Augustin čp. 5 dal jako předcházející, Jan Košťál čp. 7 dal stejnou sumu, Jakub Přibyl čp. 8 taktéž, Jan Psota čp. 9 dal 30 zlatých, Jan Kaláb čp. 10 dal 33 zlatých, Jakub Chobotský čp. 11 postavil své stavení patrně na své familii, Antonín Starý čp. 14 dal 60 zlatých, Tomáš Doležal čp. 15 dal 57 zlatých, Šimon Peňáz čp. 16 dal 60 zlatých, Václav Klimeš čp. 19 dal 60 zlatých, František Hlávka čp. 12 postavil své stavení asi na své familii, Martin Dohnal čp.18 dal 60 zlatých, Václav Soška čp. 24 dal 30 zlatých, Josef Košík čp. 17 dal 60 zlatých, Josef Pohanka čp. 25 postavil patrně na své familii, Petr Chalupa čp. 22 dal 57 zlatých, Tomáš Pochop čp. 21 dal 60 zlatých, Petr Kocián čp. 13 dal 56 zlatých a 36 krejcarů, Josef Svoboda čp. 20 dal 57 zlatých, Jakub Pohanka čp. 26 postavil patrně na své familii, Matěj Koudela čp. 23 dal 60 zlatých. Nacházela se zde ještě panská myslivna čp. 1 k níž bylo připojeno 12 měřic, 8 mírek pozemků za roční plat 9 zlatých 20 krejcarů a 3 d, a stará hájenka čp. 27, kterou zakoupil v roce 1804 Josef Kaláb za 340 zlatých.

     Osada měla již od samého počátku jakousi samosprávu, jež je doložena vlastní obecní pečetí z roku 1789 nesoucí název „DIEDINA WESSELICZKO“ s květem ve znaku. Velký plechový znak tohoto typu visel od roku 1889 na domě, stojícím na hrotu mezi silnicemi u Mělkovic, který jako čp. 37 náležel k Veselíčku. Při vytvoření samostatné místní obce 1. ledna 1905 byli jako první představitelé zvoleni: starosta František Kaláb a radní J. Dohnal a František Mužátko. Dalšími starosty se stali např. František Kabelka, František Švoma, František Mrkos, Ignác Štourač, František Kaláb a Karel Mužátko. V roce 1893 byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů. Obecní knihovna byla založena v roce 1922, v prvorepublikovém období obsahovala nejméně 130 svazků a obec na ni přispívala 100 korunami ročně. Pozemková reforma v letech 1919-1920 se obce prakticky nedotkla. Vyvlastněny byly pouze 2 měřice zemědělské půdy jako dlouhodobé pachty. Zabrané lesy obdrželo Lesní družstvo, nicméně obec se jeho členem nestala z finančních důvodů. Kupříkladu v roce 1932 činily obecní příjmy 12 864 Kč, z nichž připadlo na výtěžek z obecního majetku 3 314 Kč, na subvence 3000 Kč, na obecní dávky a přirážky 6550 Kč. Vydání dosáhla výše 11 539 Kč, z nichž připadlo na hospodaření obce 8524 Kč, na školství 2865 Kč, na kulturu 100 Kč a na zdravotnictví 50 Kč. Obecní majetek měl v uvedeném roce hodnotu 60 000 Kč a byl zatížen dluhy ve výši 47 000 Kč.

     Od roku 1905 protíná obec železniční trať vedoucí z Německého Brodu do Tišnova, která zde měla i zastávku, úředně označenou jako Slavkovice. Obec je od roku 1784 až do dnešních dnů přifařena do nedalekých Jam. Do té doby náležela pod duchovní správu žďárského kláštera. Evangelíci přináleželi k Novému Městu na Moravě. Například dne 1. prosince 1930 se zde nacházelo 39 domů se 40 bytovými stranami a 192 obyvateli, z nichž bylo 191 československých státních příslušníků národnosti československé a jeden cizinec, 184 obyvatel bylo římsko-katolického vyznání, 4 přináleželi k Československé církvi husitské a 4 byli bez vyznání.

     Po požáru 29. června 1889, jemuž podlehlo 25 domů, si obyvatelé obce vystavěli na místo vyhořelé primitivní zvonice roku 1890 kapli, zasvěcenou sv. Petrovi a Pavlovi.

Našli jste chybu?

Nahlásit chybu webu

Snažíme se web dělat nejlépe jak dokážeme. Může se ale stát, že nám nějaká chyba unikne. Pokud nám o chybě dáte vědět, dáte nám šanci ji odstranit. Děkujeme!