Terminologie živnostenského práva

Terminologie živnostenského práva může být pro podnikatele někdy nesrozumitelná a její špatný výklad může být důvodem nedorozumění, chybných kroků, konfliktních situací i porušování zákona.
Níže uvedené pojmy Vám pomohou lépe se orientovat ve výkladu živnostenského práva
a tak se vyhnout chybám.
Výčet níže uvedených termínů není vyčerpávající, uvedeny jsou pouze ty, které jsou v živnostenské praxi často zastoupené.
Pokud zde některý pojem nenaleznete, požádejte o pomoc na posta@zdarns.cz.

Živnost

Podmínky provozování živnosti

Živnost volná

Subjekty oprávněné provozovat živnost

Živnosti řemeslné

Fyzické osoby - FO

Živnosti vázané

Právnické osoby - PO

Živnosti koncesované

Obchodní firma

Živnosti ohlašovací

Místo podnikání

Živnosti obchodní

Sídlo podnikatele

Živnosti výrobní

Provozovna

Živnosti poskytující služby

Odpovědný zástupce

Živnosti provozované průmyslovým způsobem

Živnostenský rejstřík

Náležitosti ohlášení živnosti

Obchodní rejstřík

Czech POINT

Výpis z živ. rejstříku

CRM

 

Živnost

        Živností je ve smyslu § 2 živnostenského zákona soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem. Aby činnost byla chápána jako živnost, musí všechny tyto znaky splňovat současně.
        Soustavnost je třeba chápat jako stálý výkon určité činnosti, trvající nepřetržitě určité časové období, nebo činnosti pravidelně opakované (byť jednou ročně, ale každý rok). Samostatnost je důležitým rysem živnostenského podnikání, odlišujícím je od zaměstnaneckého vztahu. Znamená především samostatné rozhodování podnikatele o jeho činnosti, jejím organizování a rozsahu. Provozování činnosti vlastním jménem vyjadřuje povinnost provozovat živnost a činit právní úkony při výkonu podnikatelské činnosti pod svou obchodní firmou, jménem a příjmením nebo názvem bez ohledu na to, zda příslušnou činnost vykonává podnikatel osobně, nebo prostřednictvím svých zaměstnanců nebo jiných pověřených osob na základě smluvního vztahu. Provozování živnosti na vlastní odpovědnost vyjadřuje odpovědnost podnikatele jak za dodržování právních předpisů a převzatých závazků, tak odpovědnost za výsledky podnikatelské činnosti.  V podstatě se tím rozumí provozování živnosti na vlastní účet a vlastní nebezpečí. Riziko nese podnikatel, který za závazky vzniklé z podnikání, odpovídá celým svým majetkem. Provozování živnosti za účelem dosažení zisku je podstatou všech činností podnikatelského charakteru. Přitom není podstatné, zda zisku bylo nebo nebylo dosaženo. Rozhodující je, že podnikatel zisku chtěl dosáhnout. Provozování živnosti za podmínek stanovených živnostenským zákonem není v pravém smyslu pojmovým znakem živnosti, vyjadřuje pouze skutečnost, že aby byla činnost chápána jako živnost, musí se jednat o činnost upravenou živnostenským zákonem (která navíc není ze živnostenského podnikání vyloučena).

 


 

Podmínky provozování živnosti

        Základním předpokladem pro získání oprávnění k živnostenskému podnikání je splnění podmínek provozování živnosti. Podmínky živnostenský zákon dělí na všeobecné a zvláštní.
Všeobecné podmínky provozování živnosti jsou upraveny v  § 6 a jejich splnění je nezbytné u všech živností. Všeobecnými podmínkami způsobilosti k podnikání je plná svéprávnost a bezúhonnost. Tyto podmínky musí podnikatel – fyzická osoba a odpovědný zástupce právnické osoby splňovat vždy, jejich splnění nelze nahradit ustanovením odpovědného zástupce, jak je tomu v případě odborné způsobilosti.
        Svéprávnost je definována v ustanovení § 15 občanského zákoníku ( z.č. 89/2012 Sb.) jako způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).
        Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.  Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství. Svéprávnost nabytá uzavřením manželství se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením manželství za neplatné.
Pro účely provozování živnosti lze plnou svéprávnost nahradit přivolením soudu k souhlasu zákonného zástupce nezletilého k samostatnému provozování podnikatelské činnosti. Je tak možné, aby živnostenské oprávnění za těchto podmínek získala ( ohlásila, podala žádost ) a jako podnikatel konala i osoba mladší 18 let.
        Bezúhonností se pro účely živnostenského zákona rozumí trestní zachovalost, dokumentovaná výpisem z rejstříku trestů, ne starším než 3 měsíce. Bezúhonnost je vymezena negativně, a to tak, že za bezúhonnou se nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje.
K odsouzením zahlazeným podle trestního zákona se nepřihlíží. Podkladem pro posouzení je výpis z evidence Rejstříku trestů. Podnikatel tento výpis nedokládá, živnostenský úřad je oprávněn vyžádat si výpis z evidence Rejstříku trestů v elektronické podobě sám.
        Mimo všeobecné podmínky musí být splněny i podmínky zvláštní, ale jen tam, kde to zákon požaduje. Zvláštní podmínky (§ 7 živnostenského zákona) provozování živnosti se vztahují k osobě podnikatele, který musí již při vstupu do podnikání prokázat odbornou nebo jinou způsobilost pro provozování takové živnosti, nebo pokud tuto způsobilost nemá, ustanovit odpovědného zástupce a odbornou způsobilost tak splnit jeho prostřednictvím. Zvláštní podmínky jsou stanoveny pouze u vybraných živností řemeslných, vázaných a koncesovaných jako podmínka představující určitou garanci řádného provozování živnosti, zejména s ohledem na nezbytnou ochranu veřejných zájmů. Pokud podnikatel zvláštní podmínky nesplňuje, je možné ustanovit odpovědného zástupce, který splňuje všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti a který pak odpovídá za žádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů.
Jako průkaz odborné způsobilosti se požaduje doklad o splnění určitých kvalifikačních předpokladů, zejména odborného vzdělání a  odborné praxe. Jinou způsobilostí se rozumí splnění jiných zákonem stanovených podmínek, např. jiný věk než 18 let a dále různá oprávnění, osvědčení a jiné srovnatelné průkazy, dokumentující splnění speciálních podmínek, předepsaných pro výkon určité činnosti zvláštními předpisy a vydané k tomu zmocněným orgánem. Tato jiná způsobilost již nemusí být vázána pouze na osobu podnikatele a jeho odbornou způsobilost, ale i na odborné, technické, technologické, personální nebo jiné zázemí nezbytné pro řádný výkon příslušné činnosti. U živnosti volné není jako podmínka provozování živnosti odborná způsobilost stanovena, podnikatel u této živnosti musí splňovat pouze  podmínky všeobecné.

 


 

Živnost volná

        Novela živnostenského zákona, provedená zákonem č. 130/2008, účinná od 1.7.2008, zavedla jedinou živnost volnou. K získání živnostenského oprávnění pro živnost volnou postačuje splnění všeobecných podmínek podnikání. Živnost volná je ohlašovací živnost opravňující k výkonu činností, pro jejichž provozování živnostenský zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné speciální způsobilosti. V příloze č. 4 k živnostenskému zákonu je uvedena živnost volná s předmětem podnikání: “výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1až 3 živnostenského zákona“ a  obory činností náležející do živnosti volné. Jedná se o 79 oborů činností, které nejsou vyjmenovány v příloze č. 1 – 3 k živnostenskému zákonu, tzn. že je nelze zařadit k živnostem řemeslným, vázaným či koncesovaným, a současně nepatří k činnostem, které jsou z působnosti živnostenského zákona vyloučeny podle § 3 tohoto zákona. Svým předmětem podnikání mohou zahrnovat činnosti spadající do živností obchodních, živností výrobních i živností poskytující služby.

Formulace předmětu podnikání je do určité míry závislá na vůli a podnikatelském záměru podnikatele. Předmět podnikání však musí být formulován s dostatečnou určitostí a jednoznačností a v souladu s názvem oboru činnosti uvedeným v příloze č. 4 k živnostenskému zákonu. U ohlášení živnosti volné ohlašovatel uvede obory činností, které bude v rámci svého podnikání vykonávat. Živnostenské oprávnění k výkonu živnosti volné opravňuje k výkonu všech činností uvedených v příloze č. 4 k živnostenskému zákonu. 
Přesto doporučujeme všechny obory činnosti  v případě volné živnosti konzultovat s příslušným živnostenským úřadem. Podnikatel tak předejde  riziku špatné  formulace předmětu podnikání, v řadě případů podnikatelský záměr zahrnuje i postupy či činnosti, které nelze řešit formou volné živnosti. Správní poplatek za ohlášení živnosti volné při vstupu do živnostenského podnikání činí 1.000 Kč, při dalším ohlášení živnosti 500 Kč. Změna oboru činnosti v rámci živnosti volné je bezplatná.

 


 

Živnosti řemeslné

        Za živnosti řemeslné se považují ve smyslu živnostenského zákona pouze ohlašovací živnosti taxativně uvedené v příloze č. 1 živnostenského zákona. Výčet je taxativní, tyto živnosti nemohou být jinými než řemeslnými živnostmi. Rozlišování podle příslušnosti do přílohy živnostenského zákona představuje čistě účelové členění, které nikterak nesouvisí ani s podstatou a základními znaky klasického řemesla jako takového, ani s jeho odbornou náročností. Slouží pouze pro potřeby živnostenského zákona, kde je v podstatě použito pouze pro regulaci vstupu do podnikání u vybraných živností. Proto klasická řemesla, která nejsou uvedena v příloze č. 1, ani v ostatních přílohách živnostenského zákona, je nutno považovat za živnost volnou. Ve smyslu živnostenského zákona jsou tak podle stávající platné úpravy oborem činnosti volné živnosti například sklenářské práce.
        Podmínkou pro povolení řemeslné živnosti je splnění všeobecných a zvláštních podmínek provozování živnosti.Odborná způsobilost pro řemeslné živnosti se prokazuje dokladem o řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem v příslušném oboru vzdělání, nebo dokladem o řádném ukončení středního vzdělání s maturitní zkouškou v příslušném oboru vzdělání nebo dokladem o řádném ukončení vyššího odborného vzdělání  v příslušném oboru vzdělání, nebo dokladem o  řádném ukončení vysokoškolského vzdělání v příslušné oblasti studijních programů a studijních oborů, nebo dokladem o uznání odborné kvalifikace, vydaným uznávacím orgánem podle zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace, nebo dokladem o ověření nebo uznání dosažené úplné kvalifikace pro příslušný obor na základě zákona č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Novela živnostenského zákona, provedená zákonem č. 130/2008, účinná od 1.7.2008, zrušila požadavek praxe v oboru při prokázaném vzdělání v oboru.

 Významné je, že doklady o odborné způsobilosti uvedené výše mohou být nahrazeny dokladem o řádném ukončení středního vzdělání s výučním listem v příbuzném oboru vzdělání a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru, nebo dokladem o  řádném ukončení středního vzdělání s maturitní zkouškou v příbuzném oboru vzdělání a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru, nebo dokladem o řádném ukončení vyššího odborného vzdělání v příbuzném oboru vzdělání a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru, nebo dokladem o řádném ukončení vysokoškolského vzdělání v příslušné příbuzné oblasti studijních programů a studijních oborů (u vysokoškolského vzdělání v příbuzném oboru se praxe  v oboru nepožaduje), nebo dokladem o  řádném ukončení rekvalifikace pro příslušnou pracovní činnost, vydaným zařízením akreditovaným podle zvláštních právních předpisů, nebo zařízením akreditovaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, nebo ministerstvem, do jehož působnosti patří odvětví, v němž je živnost provozována, a dokladem o vykonání jednoroční praxe v oboru.

Příbuzným oborem je obor, který využívá stejných nebo obdobných pracovních postupů a odborných znalostí.
Další možností nahrazení odborné praxe je předložení dokladu o úspěšném vykonání kvalifikační zkoušky (před komisí složenou ze zástupců živnostenského úřadu, příslušné střední odborné školy či středního odborného učiliště, jakož i příslušného živnostenského společenstva, je-li zřízeno), pokud byla tato kvalifikační zkouška vykonána do dne 1.7.2008. Jinou možností nahrazení odborné způsobilosti je pak předložení dokladu o vykonání šestileté praxe v oboru (lze započítat i základní či náhradní vojenskou službu, pokud v ní byly vykonávány pravidelně práce, které jsou předmětem příslušné živnosti - nutno doložit potvrzením). Pokud podnikatel nesplňuje sám zákonem stanovené zvláštní podmínky provozování živnosti, může živnost vykonávat prostřednictvím odpovědného zástupce.
Správní poplatek za ohlášení živnosti při vstupu do živnostenského podnikání činí 1.000 Kč, při dalším ohlášení živnosti 500 Kč.

 


 

Živnosti vázané

        Živnosti  vázané patří podobně jako živnost volná a živnosti řemeslné mezi ohlašovací živnosti. Specifikace živností vázaných je obdobně jako u živností řemeslných řešena taxativním výčtem jednotlivých živností, a to v příloze č. 2  k živnostenskému zákonu.  Jde o živnosti, jejichž výkon je vázán (od toho také jejich název) na oprávnění, osvědčení, souhlas, registraci, autorizaci, akreditaci  nebo jiný doklad vydaný podle zvláštního předpisu k tomu určeným orgánem, osvědčující, že držitel má specifickou odbornou způsobilost, vyžadovanou pro činnost v daném oboru. Odborná způsobilost je v případě vázaných živností získávána jinak, než vyučením v oboru, a je stanovena přílohou  č. 2 k živnostenskému zákonu či upravena zvláštními předpisy uvedenými v této příloze. V některých případech není třeba pro vázanou živnost dokladovat speciální osvědčení a jako průkaz odborné způsobilosti je požadováno vysokoškolské nebo středoškolské vzdělání a příslušná praxe. Pokud podnikatel nesplňuje sám zákonem stanovené zvláštní podmínky provozování živnosti, může živnost vykonávat prostřednictvím odpovědného zástupce.
Správní poplatek za ohlášení živnosti při vstupu do živnostenského podnikání činí 1.000 Kč, při dalším ohlášení živnosti 500 Kč.

 


 

Živnosti koncesované

        Za koncesované živnosti se považují živnosti taxativně vymezené obsahem přílohy č. 3 k živnostenskému zákonu. Pro povolení těchto živností je nezbytné státní povolení, tzv. koncese - od tohoto je odvozen i název těchto živností. Jsou to činnosti, jejichž provozování vyžaduje z hlediska ochrany veřejných zájmů zvláštní režim, předpokládající zvláštní způsobilost podnikatele, který musí být ve smyslu zákona nejen bezúhonný, ale i spolehlivý, často je provozování koncese podmíněno i specifickými požadavky na způsobilost zaměstnanců podnikatele i provozovny, v níž se koncesovaná živnost provozuje. Např. u některých koncesovaných živností je podmínkou spolehlivosti negativní lustrační osvědčení ve smyslu zákona č. 451/1991 Sb., tzv. lustračního zákona.  Koncesované živnosti jsou jedinými živnostmi, pro jejichž provozování může živnostenský úřad stanovit určité podmínky, vždy však jen na základě živnostenského nebo zvláštního zákona. Živnost je možno provozovat až na základě pravomocného rozhodnutí o udělení koncese. Koncesi je přitom vesměs možno vydat až na základě kladného stanoviska orgánu státní správy, do jehož působnosti náleží obor živnosti, přičemž živnostenský úřad je stanoviskem tohoto orgánu vázán. Zvláštní režim musí být dodržen i při změně již uložených podmínek.  Ve věci změny podmínek musí být zahájeno správní řízení, podnikatel musí být ve smyslu správního řádu o zahájení řízení řádně uvědoměn, musí mít možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a právo odvolání. Celý mechanismus vydávání, změn a rušení koncesovaných živností je tedy značně složitější, než u živností řemeslných či vázaných a živnosti volné
Správní poplatek za přijetí žádosti o koncesi při vstupu do živnostenského podnikání činí 1.000 Kč, při přijetí další žádosti o koncesi činí 500 Kč.

 


 

Živnosti ohlašovací

        Ohlašovací živnosti jsou ve smyslu § 19 živnostenského zákona živnostmi, u nichž oprávnění provozovat živnost vzniká již dnem  řádného ohlášení živnosti živnostenskému úřadu. K živnostem ohlašovacím patří živnosti řemeslné, vázané a živnost volná.  Živnost se ohlašuje u kteréhokoliv obecního živnostenského úřadu v ČR nebo prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy – Czech POINT. Ohlášení živnosti musí mít zákonem stanovené náležitosti ohlášení. Zjistí-li živnostenský úřad, že ohlašovatel splnil všechny podmínky stanovené živnostenským zákonem, provede živnostenský úřad zápis do živnostenského rejstříku do 5 dnů ode dne doručení ohlášení a vydá podnikateli výpis. Pokud ohlášení předepsané náležitosti nesplňuje, vyzve živnostenský úřad žadatele k odstranění závad a poskytne mu na to přiměřenou lhůtu, nejméně však 15 dnů. Odstraní-li podnikatel závady ve stanovené lhůtě, platí, že ohlášení bylo od počátku bez závad. Neodstraní-li podnikatel závady ve stanovené lhůtě, živnostenský úřad rozhodne o tom, že živnostenské oprávnění ohlášením nevzniklo. Zjistí-li živnostenský úřad, že podnikatel nesplňuje podmínky stanovené živnostenským zákonem, rovněž rozhodne o tom, že živnostenské oprávnění ohlášením nevzniklo.

 


 

Živnosti obchodní

        Živnosti obchodní jsou demonstrativním výčtem specifikovány v § 34 a následujících živnostenského zákona. Patří sem zejména maloobchod nebo velkoobchod, realitní činnosti, nákup a prodej kulturních památek nebo předmětů kulturní hodnoty, obchod se zvířaty určenými pro zájmové chovy, provozování čerpacích stanic s palivy a mazivy, provádění dražeb mimo výkon rozhodnutí. Přesná definice obchodních živností neexistuje. Vyčlenění obchodních živností proto vychází pouze z hlediska charakteru činností příslušného předmětu podnikání. Zákon rozlišuje podle tohoto kritéria ještě živnosti výrobní a živnosti poskytující služby. Přitom mezi tyto druhy živností neklade žádné ostré hranice. Typickou obchodní živností, v České republice naprosto převažující, je dle původního neupraveného názvosloví "Koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej". V praxi podnikatel s tímto oprávněním nejdříve sám nakoupí  formou kupní smlouvy určitý sortiment zboží a v další fázi jej prodává buď konečnému spotřebiteli, nebo podnikateli pro účely výrobní spotřeby, dalšího zpracování nebo poskytnutí služby, a to vše opět formou smlouvy o prodeji.
        Významné je, že podnikatel může vedle výše uvedených kroků koupě a prodeje provádět i tzv. doplňkovou činnost, např. montáž dodaného zboží, provádět dle přání zákazníka na zboží drobné úpravy, zprostředkovat koupi či prodej mezi zákazníkem a jiným podnikatelem v jednotlivých případech, pronajímat zboží atd. Přitom však musí zůstat zachována původní povaha  živnosti, jinak by mohlo jít o novou živnost. Důležité rovněž je, že některé druhy doplňkových činností je podnikatel oprávněn provádět pouze v jednotlivých případech, některé úkony (např. úpravy zboží) jsou vázány pouze na prodávané zboží a podnikatel je oprávněn činit pouze takové úpravy, které lze provést jednoduchými operacemi bez zvláštních odborných znalostí. Podnikatel v obchodní činnosti může zajišťovat i servis. Pokud však k provedení této činnosti je třeba odborná způsobilost, musí k tomu podnikatel použít osobu odborně způsobilou (za předpokladu, že se nejedná o činnosti, které jsou součástí koncesovaných živností).

 


 

Živnosti výrobní

        Živnostmi výrobními se zabývá § 42 živnostenského zákona. V tomto paragrafu však bylo zcela opomenuto definovat tento termín. Proto jej lze pro účely živnostenského podnikání vyložit pouze negativním způsobem tak, že výrobní živností je vše, co není živností obchodní nebo živností poskytující služby, ovšem za předpokladu, že činnost spadá pod režim živnostenského zákona. Jak již sám název živnosti napovídá, podnikatel zajišťuje určitý druh výroby. Výrobu je nutno chápat v obvyklém smyslu jako zpracování, přepracování nebo využívání přírodnin, energií nebo věcí s cílem získání nových produktů. Těmi může být jak nová věc, látka nebo energie, tak změna stavu nebo vlastností stávající věci. Výroba tedy vytváří nové hodnoty.
        Rozsah oprávnění je u živností výrobních ve srovnání  s ostatními kategoriemi nesporně nejširší, neboť umožňuje podnikateli výkon všech činností, které jsou potřebné k dosažení finálního produktu. Výrobce má samozřejmě právo své výrobky  prodávat, pronajímat a opravovat, smí vyrábět a potiskovat obaly, etikety a jiné pomocné prostředky umožňující prodej jeho výrobků. Navíc je možné v rámci výrobní činnosti nakupovat a prodávat výrobky i jiných výrobců, pokud jsou stejného druhu jako výrobky vlastní výroby, nebo v jednotlivých případech zprostředkovávat prodej cizích výrobků a příslušenství. Důležité je, aby rozsah obchodní činnosti a servisu nepřevažoval nad vlastní výrobní činností.

 


 

Živnosti poskytující služby

        Službami se pro účel živnostenského zákona rozumí poskytování oprav a údržby věcí, přeprava osob nebo věcí, ubytování, hostinská činnost, zastavárenská činnost a  jiné práce a úkony k uspokojování dalších potřeb (viz § 43 a 44 živnostenského zákona). Oblast služeb je tedy ve smyslu uvedené definice poměrně široká. Na jedné straně sem patří konkrétně uvedené oblasti oprav, údržby a přepravy, na straně druhé však blíže neurčené "jiné práce a výkony k uspokojování dalších potřeb." Do této blíže neurčené oblasti by však neměly být zahrnovány činnosti, mající charakter činností výrobních nebo obchodních. Proto pod "jinými pracemi a výkony" je třeba vidět především nejrůznější poradenské, expertizní, informační a zprostředkovatelské činnosti. Rozsah oprávnění je značně široce vymezen dalšími nadstavbovými aktivitami podnikatele, nutno však pamatovat na podmínku, že musí zůstat zachována povaha živnosti. Proto výkon jednotlivých doplňkových činností musí být vždy orientován na příslušný předmět podnikání. Např. podnikatel zajišťující opravy obuvi může při své činnosti prodávat svým klientům speciální lepidlo na drobné opravy obuvi, různé druhy krémů či olejů na konzervaci obuvi,  může tisknout letáky, ve kterých své klienty informuje o nejvhodnější údržbě obuvi apod. Tzn. že doplňková činnost je zde úzce spojena s předmětem podnikání a je ji možné provádět na původní živnostenské oprávnění, i když svým charakterem může tvořit samostatnou živnost  (v případě prodeje lepidel a krémů by se jednalo volnou živnost s oborem činnosti "velkoobchod a maloobchod", v případě tisku letáků, etiket, obalů a pod. by mohlo jít o volnou živnost s oborem činnosti "vydavatelské činnosti, polygrafická výroba, knihařské a kopírovací práce").

 


 

Živnosti provozované průmyslovým způsobem

Tato kategorie živností byla novelou živnostenského zákona č. 130/2008 Sb., která nabyla účinnosti dne 1.7.2008, zrušena.

Definici živností provozovaných průmyslovým způsobem se nacházela v § 7a živnostenského zákona. Tato kategorie živností byla uvedena do živnostenské praxe datem 1. ledna 1996. Zavedení průmyslového způsobu provozování živnosti zohledňovala specifické podmínky činnosti velkých, zejména výrobních podniků s výrobním programem zasahujícím do velkého množství výrobních oborů nebo využívajícím řadu nejrůznějších technologií, představujících v režimu živnostenského zákona samostatné živnosti, které však byly zkombinovány do jediného výrobního procesu. Nezbytným  předpokladem bylo oddělení jednotlivých fází činnosti - výzkumu, vývoje, konstrukce, technologické přípravy, výroby a ověřování výrobků od činností řídících, organizačních a obchodních (tuto skutečnost ve svém návrhu podnikatel dokládal předložením organizačního schématu firmy, doklady o technologiích výroby a pod.).
       Podnikatel, který prokázal naplnění charakteru provozování živnosti průmyslovým způsobem a získá příslušný průkaz, nebyl povinen prokazovat při ohlášení živnosti splnění zvláštních podmínek provozování živnosti (tzn. odborné či jiné způsobilosti), a tedy ani ustanovit odpovědného zástupce, a to ani v případě, že podnikatel (fyzická osoba) sám nesplňoval zvláštní podmínku způsobilosti. Tato volnost se však vázala pouze k povinnostem vztahujícím se k okamžiku ohlášení živnosti. Právnické osoby i u tohoto způsobu provozování živnosti měly povinnost ustanovit odpovědného zástupce nebo jinou osobu, ta však nemusela splňovat zvláštní podmínku způsobilosti. Rovněž v tomto případě však tzv. volnost končila v okamžiku zahájení podnikání, neboť platilo, že podnikatelský subjekt po celou dobu provozování živností plně odpovídal  za zabezpečení provozování konkrétních činností osobami, které splňují zvláštní podmínky provozování konkrétní živnosti.   Jinými slovy - při ohlašování živnosti provozované průmyslovým způsobem nemusel podnikatel (žadatel o živnost) prokazovat odbornou způsobilost, avšak jestliže týden po zahájení provozování této živnosti provedli pracovníci živnostenského úřadu živnostenskou kontrolu na dodržování podmínek živnostenského podnikání u této průmyslové živnosti, měl povinnost doložit u výkonu všech dílčích činností vyžadujících odbornou způsobilost  jejich zabezpečení odborně způsobilou osobou.
        Správní poplatek za vydání živnostenského oprávnění k provozování živností průmyslovým způsobem činil u živností ohlašovacích 10.000,- Kč, u živností koncesovaných 20.000,- Kč.

 


 

Obchodní firma

        Obchodní firma je, dle občanského zákoníku ( § 423 ), jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel nesmí mít víc obchodních firem.  Ochrana práv k obchodní firmě náleží tomu, kdo ji po právu použil poprvé. Kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, má stejná práva jako při ochraně před nekalou soutěží.
        Člověk se zapíše do obchodního rejstříku pod obchodní firmou tvořenou zpravidla jeho jménem. Změní-li se jeho jméno, může používat v obchodní firmě i nadále své dřívější jméno; změnu jména však uveřejní.  Zapíše-li se člověk do obchodního rejstříku pod jinou obchodní firmou než pod svým jménem, musí být zřejmé, že nejde o obchodní firmu právnické osoby.
        Podnikatel je povinen činit právní úkony při své podnikatelské činnosti pod svou firmou.
Podnikatel, který nemá obchodní firmu, právně jedná při svém podnikání pod vlastním jménem; připojí-li k němu dodatky charakterizující blíže jeho osobu nebo obchodní závod, nesmí být klamavé.
        Firmou fyzické osoby musí být vždy její jméno a příjmení. Firma fyzické osoby může obsahovat dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání.
        Firmou obchodní společnosti nebo družstva a dalších právnických osob, které vznikají zápisem do obchodního rejstříku, je jméno, pod kterým jsou zapsány v  obchodním rejstříku. Součástí firmy právnické osoby je i dodatek označující jejich právní formu.
        Obchodní firma nebo jméno a příjmení  fyzické osoby se zapisuje také do živnostenského rejstříku. Váže se k podnikatelskému subjektu a ne k jednotlivým živnostem, které tento subjekt provozuje. Podnikatelský subjekt, ať jde o fyzickou nebo právnickou osobu, proto může mít pouze jednu obchodní firmu.  Obchodní firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. K odlišení firmy nestačí rozdílný dodatek označující právní formu.
        Obchodní firma musí být při všech právních úkonech souvisejících s podnikatelskou činností uváděna vždy v plné, nezkrácené, nezkreslené podobě, včetně povinných dodatků. Jinými slovy, obchodní firmu lze při podnikatelské činnosti používat pouze v podobě, která je zapsána v živnostenském rejstříku nebo obchodním rejstříku.

 


 

Subjekty oprávněné provozovat živnost

        Nárok na vydání živnostenského oprávnění má každá osoba, která splní zákonem stanovené podmínky. Zákon tak v souladu s článkem 13 Ústavy a článkem 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod přiznává nárok na živnostenské oprávnění každému, kdo splní předepsané podmínky. Toto právo je omezeno v případech, kdy provozování živnosti vyžaduje z důvodu veřejného zájmu státní povolení - koncesi.
        Z ustanovení § 5 odst. 1 živnostenského zákona vyplývá, že subjektem oprávněným provozovat živnost mohou být fyzické osoby (české i zahraniční) a právnické osoby (české i zahraniční), a to i právnické osoby, jejichž hlavním předmětem činnosti není podnikatelská  činnost, pokud to zvláštní zákon nevylučuje.
        Za českou osobu považuje zákon fyzickou osobu s bydlištěm nebo právnickou osobu se sídlem na území České republiky. Bydlištěm na území České republiky se pro účely živnostenského zákona rozumí trvalý pobyt podnikatelského subjektu.
        Za zahraniční osobu se považuje fyzická osoba, která nemá bydliště nebo právnická osoba, která nemá sídlo, na území České republiky. Na území České republiky může zahraniční osoba provozovat živnost za stejných podmínek jako česká osoba, pokud ze živnostenského nebo zvláštního zákona nevyplývá něco jiného. Ze živnostenského zákona vyplývá zahraniční fyzické osobě povinnost doložit k ohlášení živnosti a k žádosti o koncesi doklad prokazující udělení víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu. Požadavek povolení pobytu se nevztahuje na fyzické osoby s bydlištěm v některém z členských států Evropské unie nebo v jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, které podnikají na území ČR.  V cizineckém režimu je stanoven i specifický způsob předkládání dokladů. Doklady vystavené orgány cizích států (trestní rejstříky, zakládací listiny apod.) musí být opatřeny ověřeným českým překladem. Ve smyslu ustanovení § 21 obchodního zákoníku se podnikáním zahraniční osoby na území ČR rozumí podnikání této osoby, má-li podnik nebo jeho organizační složku umístěnou na území ČR (včetně zápisu do obchodního rejstříku).
        Osoba, jíž byl udělen azyl nebo doplňková ochrana, a její rodinní příslušníci, může na území České republiky provozovat živnost za stejných podmínek jako česká osoba. Naproti tomu za zahraniční osobu bude považován občan České republiky, pokud nemá na jejím území trvalý pobyt, ale cizí státní příslušník, jemuž byl povolen na území republiky povolen trvalý pobyt, je ve smyslu živnostenského zákona českou osobou. Pro posouzení režimu české či zahraniční osoby tedy nerozhoduje občanství.

 


 Fyzické osoby

 


Právnické osoby


 

Místo podnikání

        Pojem místa podnikání se vztahoval výhradně na podnikání fyzické osoby a byl jednou z podstatných náležitostí ohlášení živnosti a žádosti o koncesi. Účinností nového občanského zákoníku byl k 1.1.2014 nahrazen i u fyzických podnikajících osob pojmem Sídlo podnikatele. Nově tak podnikající fyzické i právnické osoby budou ke své identifikaci používat pojem sídlo podnikatele.
        Živnostenský zákon, obdobně jako obchodní zákoník, chápal místo podnikání fyzické osoby jako adresu, která je jako místo podnikání zapsaná v obchodním rejstříku nebo živnostenském rejstříku nebo v jiné evidenci. Převedeno do srozumitelnější podoby - místo podnikání je - laicky řečeno -  místo, kam si podnikatel nechává zasílat obchodní či úřední korespondenci, kde uzavírá obchodní smlouvy, kde přijímá osoby, vyřizuje případné reklamace apod., tedy místo, odkud řídí svoje podnikatelské aktivity (i když takováto definice nemá příslušnou oporu v zákoně). Jde o adresu ve smyslu poštovního řádu, tedy uvedení názvu obce, poštovního směrovacího čísla,  čísla orientačního/popisného, popř. název ulice, na kterou lze doručit výpis z živnostenského rejstříku nebo případné správní rozhodnutí ve smyslu § 24 správního řádu.
Živnostenský zákon ani obchodní zákoník nestanovoval podmínky pro určení místa podnikání. Bylo proto zcela na uvážení podnikatele, jaké místo podnikání si uvede, podstatné však je, že pokud bylo místo podnikání rozdílné od bydliště, k těmto objektům nebo prostorám musel podnikatel doložit vlastnické, užívací nebo jiné obdobné právo. Pokud měla fyzická osoba bydliště v sídle obecního úřadu, musela doložit souhlas obce s umístěním místa podnikání v jeho sídle. Podnikatel byl povinen zapisovat do obchodního rejstříku své skutečné sídlo nebo místo podnikání.
Z předchozích vět vyplývá, že místo podnikání dle původní legislativy nemuselo být totožné s místem bydliště. To znamená, že např. podnikatel s trvalým bydlištěm ve Žďáře nad Sázavou mohl uvést místo podnikání v Brně.

 


 

Sídlo podnikatele

        Pojem sídla se vztahuje výhradně k právnickým osobám a podnikajícím fyzickým osobám a je jednou z podstatných identifikátorů těchto osob. Je současně neopominutelnou náležitostí ohlášení živnosti a žádosti o koncesi.

        Sídlo podnikatele se podle § 429 občanského zákoníku určí adresou zapsanou ve veřejném rejstříku ( např. obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík ).  Pokud se fyzická osoba nebude zapisovat jako podnikatel do veřejného rejstříku, bude jejím sídlem místo, kde má hlavní závod, popř. kde má bydliště.

        Představeno v jiné podobě je sídlo místem, kam je podnikateli doručováno orgány veřejné moci, kde má své „ústředí“, kde uzavírá obchodní smlouvy, kde jedná v záležitostech své podnikatelské činnosti, kde jej může kontaktovat spotřebitel i obchodní partner, odkud řídí svoje podnikatelské aktivity(i když takováto definice nemá příslušnou oporu v zákoně).

        Živnostenský zákon ani občanský zákoník nestanovuje jiné podmínky pro určení sídla než, že jde o adresu ve smyslu poštovního řádu, tedy s uvedením názvu obce, poštovního směrovacího čísla,  čísla orientačního/popisného, popř. název ulice. Sídlo právnické osoby může být i v bytě, pokud to nenaruší klid a pořádek v domě. Je proto zcela na uvážení podnikatele, jaké sídlo si zvolí a bude uvádět, podstatné však je, že pokud bude sídlo v případě podnikající fyzické osoby rozdílné od bydliště, k těmto objektům nebo prostorám musí podnikatel doložit vlastnické, užívací nebo jiné obdobné právo. Pokud má fyzická osoba bydliště v sídle obecního úřadu (na adrese radnice), musí doložit souhlas obce s tímto umístěním sídla. Podnikatel je povinen zapisovat do obchodního rejstříku své skutečné sídlo a  nemůže tak namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže být uvedena např. poštovní přihrádka.

Z předchozích vět vyplývá, že sídlo dle účinné legislativy nemusí být totožné s místem bydliště (adresou pobytu). To znamená, že např. podnikatel s trvalým bydlištěm ve Žďáře nad Sázavou může uvést sídlo v Brně.  Přesto se všem žadatelům při vyřizování prvních živností doporučuje, aby dobře zvážili, jakou uvedou adresu sídla, jestli totožnou nebo rozdílnou s místem trvalého bydliště, neboť v případě rozdílné adresy má podnikatel více povinností vztahujících se k sídlu.

Podle § 31 odst. 2 živnostenského zákona musí být objekt, v němž má podnikatel sídlo, liší-li se od bydliště, označen obchodní firmou, případně názvem, nebo jménem a příjmením a identifikačním číslem.

Sídlo je třeba odlišovat od provozoven, byť není vyloučeno, aby sídlem byla i některá (pouze však jedna) z provozoven podnikatele.
Podnikatel může mít pouze jedno sídlo.

 


 

Provozovna

        Provozovna je definována v § 17 živnostenského zákona jako prostor, v němž je živnost provozována s tím, že se blíže neurčuje, o jaký prostor se jedná. Ve smyslu obchodního zákoníku je provozovna prostor, v němž se uskutečňuje určitá podnikatelská činnost. Takovéto chápání provozovny je širší než podle stavebního zákona a lze jej aplikovat například i na provozování živnosti na vyhrazených prostranstvích. Ve smyslu živnostenského zákona se za provozovnu považuje i automat nebo obdobné zařízení sloužící k prodeji zboží nebo poskytování služeb a mobilní provozovna. Mobilní provozovna je provozovna, která je přemístitelná a není umístěna na jednom místě po dobu delší než tři měsíce. Zákon výslovně umožňuje provozovat živnost ve více provozovnách, pokud k nim podnikatel má vlastnické nebo užívací právo. Provozovny se nerozlišují na hlavní a vedlejší a na všechny se vztahuje stejný právní režim. Údaj o provozovnách se neuvádí ve výpisu ze živnostenského rejstříku, kterým podnikatel prokazuje své živnostenské oprávnění, zahájení a ukončení provozování živnosti v provozovně se však oznamuje živnostenskému úřadu, jak při ohlášení živnosti nebo žádosti o koncesi, tak při změnách údajů o provozovně v průběhu provozování živnosti (v tomto případě je třeba oznámit zahájení a ukončení provozování živnosti v provozovně předem živnostenskému úřadu). Povinnost oznámit zahájení a ukončení provozování živnosti v provozovně neplatí pro automaty a mobilní provozovny. Změny skutečností, týkajících se zahájení a ukončení provozování živnosti v provozovně, jsou dle platného sazebníku osvobozeny od správních poplatků. Zákon však taxativně určuje podnikateli údaje, které musí oznámit živnostenskému úřadu při ohlašování změn spojených s provozovnami. Jsou to: obchodní firma, jméno a příjmení nebo název, identifikační číslo, sídlo podnikatele, adresa provozovny a předmět podnikání v této provozovně, u živnosti volné obor činnosti, datum zahájení či ukončení provozování živnosti v provozovně.
Jestliže si podnikatel vyřizuje novou živnost, provozovny by měl do ohlášení či žádosti uvádět pouze tehdy, pokud v nich fakticky zahajuje podnikatelskou činnost ve stejném termínu, ve kterém získá oprávnění k provozování živnosti.
        Vzhledem k tomu, že provozovnou je místo, kde se příslušná živnost provozuje, tzn. kde jsou fakticky vykonávány přinejmenším její hlavní postupy a úkony, musí provozovna odpovídat požadavkům dle zvláštních předpisů, zejména stavebních, hygienických nebo bezpečnostních. Odpovědnost za způsobilost provozovny nese v plném rozsahu podnikatel. Je povinen způsobilost provozovny prokazovat kontrolním orgánům při provozování živnosti. Podnikatel je rovněž povinen zajistit, aby pro každou provozovnu byla ustanovena osoba odpovědná za činnost provozovny. Dále je podnikatel povinen zajistit, aby provozovna byla řádně označena ve smyslu ustanovení § 17 živnostenského zákona. Toto ustanovení mimo jiné vyžaduje, aby provozovna byla trvale a viditelně zvenčí označena obchodním firmou nebo názvem nebo jménem a příjmením podnikatele a jeho identifikačním číslem osoby (IČ). U provozoven určených pro prodej zboží či poskytování služeb spotřebitelům musí být uvedena na dveřích vchodu do provozovny nebo na jiném vhodném a trvale viditelném místě informace o provozní době určené pro styk se spotřebiteli (nejedná-li se o mobilní provozovnu nebo automat), kromě toho i musí být tato provozovna označena také jméno a příjmení osoby odpovědné za činnost provozovny (s výjimkou automatů) a  dále kategorií a třídou u ubytovacího zařízení poskytující přechodné ubytování.
        Pro provozování některých činností není provozovna nutná, ať pro jejich povahu (vedení účetnictví pro firmy je možno vykonávat na počítači v místě podnikání bez speciálních požadavků dle stavebního zákona, hygienických předpisů apod.), tak například proto, že mohou být vykonávány u objednatele či zákazníka (montáž sádrokartonů, zednické práce, čistění koberců apod.). Provozovnu je třeba důsledně odlišovat od sídla podnikatele.

 


 

Náležitosti ohlášení živnosti, žádosti o koncesi
 

Fyzická osoba

    Fyzická osoba ohlašuje živnost u kteréhokoli obecního živnostenského úřadu v ČR nebo prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy (tzv. Czech POINT) .

FO na obecním živnostenském úřadu vyplní a doloží:

1. formulář ohlášení živnosti, žádosti o koncesi

2. předloží občanský průkaz k ověření údajů,

3. doklady prokazující odbornou způsobilost podnikatele nebo jím ustanoveného odpovědného zástupce, pokud ji zákon požaduje

4. prohlášení odpovědného zástupce, že souhlasí s ustanovením do funkce;  podpis na prohlášení musí být úředně ověřen nebo se tato osoba podepíše před pracovníkem živnostenského úřadu (údaje se ověřují podle občanského průkazu),

5. doklad o vlastnickém nebo jiném právu k objektům a prostorám, v nichž je sídlo, liší-li se od bydliště.

6. uhradí správní poplatek ve výši 1.000 Kč za ohlášení živnosti při vstupu do živnostenského podnikání na pokladně městského úřadu,

   Bezúhonnost fyzické osoby se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů, tento výpis fyzická osoba nedokládá, živnostenský úřad si jej vyžádá sám.

 

 Právnická osoba

Fyzické osoby jednající jménem právnické osoby, které ohlašují živnost kterémukoli obecnímu živnostenskému úřadu nebo prostřednictvím Czech POINTu, vyplní a doloží:

1. formulář ohlášení živnosti, žádosti o koncesi

2. doklady prokazující odbornou způsobilost odpovědného zástupce, pokud ji zákon požaduje

3. prohlášení odpovědného zástupce, že souhlasí s ustanovením do funkce;  podpis na prohlášení musí být úředně ověřen nebo se tato osoba podepíše před pracovníkem živnostenského úřadu (údaje se ověřují podle občanského průkazu),

4. doklad, že právnická osoba byla zřízena nebo založena (společenská smlouva, notářský zápis), pokud zápis do obchodního nebo obdobného rejstříku nebyl ještě proveden

5. doklad o vlastnickém nebo jiném právu k objektu nebo místnostem, v nichž má právnická osoba sídlo (nájemní smlouva, výpis z listu vlastnictví),

6. doklad o zaplacení správního poplatku ve výši 1.000 Kč za ohlášení živnosti při vstupu do živnostenského podnikání na pokladně městského úřadu,

Ohlašovatel, žadatel o koncesi je povinen vymezit předmět podnikání živnosti uvedený v ohlášení s dostatečnou určitostí a jednoznačností.

 


 

Živnostenský rejstřík

        Živnostenským rejstříkem se podrobně zabývá § 60 živnostenského zákona. V jeho smyslu je živnostenský rejstřík informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo průmyslu a obchodu a provozovateli jsou obecní živnostenské úřady a krajské živnostenské úřady.
V živnostenském rejstříku jsou uvedeny zákonem stanovené základní údaje o podnikateli a jeho živnostenském oprávnění, v rozsahu odpovídajícím údajům uváděným v ohlášení živnosti nebo v žádosti o koncesi. Rejstřík je veden v elektronické podobě a je veřejným seznamem, s výjimkou přehledu o uložených pokutách včetně sankčních opatřeních uložených jinými správními orgány v souvislosti s podnikáním a rodných čísel, které živnostenský úřad sděluje pouze podnikateli a v případech stanovených zvl. právními předpisy.
        Do rejstříku se zapisují základní údaje identifikující podnikatelský subjekt a charakterizující předmět jeho činnosti : obchodní firma, jméno a příjmení nebo název, sídlo, předmět podnikání, identifikační číslo, druh živnosti, údaje o provozovnách, včetně adresy místa, kde lze vypořádat případné závazky po ukončení činnosti v provozovně, doba platnosti živnostenského oprávnění, datum vzniku a zániku živnostenského oprávnění, údaje o pozastavení nebo přerušení provozování živnosti, překážky provozování živnosti, vstup právnické osoby do likvidace a rozhodnutí o úpadku, o tom, že dlužník není v úpadku, o způsobu řešení úpadku a o zrušení konkursu.
       
       Na požádání živnostenský úřad z rejstříku vydává v listinné nebo elektronické podobě podnikateli výpis podle § 47 odst. 2 nebo 3 živnostenského zákona (jedná se o náhradu živnostenského listu nebo koncesní listiny, tento výpis není zpoplatněn, vydávají ho pouze živnostenské úřady). Kterákoli osoba si  pak může na živnostenském úřadě požádat buď o úplný výpis, který obsahuje všechny údaje zapsané do živnostenského rejstříku, s výjimkou sankcí a rodných čísel, nebo o částečný výpis, který obsahuje údaje v požadovaném rozsahu (např. jen údaje o provozovnách podnikatele), opět s výjimkou údajů o sankcích a rodných číslech. Vydání úplného nebo částečného výpisu z živnostenského rejstříku na žádost je zpoplatněno 20 Kč za každou i započatou stránku. Tento výpis kromě živnostenských úřadů může vydat i Czech POINT. Dále na požádání živnostenský úřad vydává potvrzení o určitém zápisu, popřípadě potvrzení o tom, že v rejstříku určitý zápis není.

 


 

Obchodní rejstřík

        Definici obchodního rejstříku a náležitosti s ním spojené nalezneme v § 27 a následujících obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Podle této definice je obchodní rejstřík veřejným seznamem, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelích.
        Do obchodního rejstříku se zapisují zejména následující údaje: obchodní firma, sídlo podnikatele, bydliště podnikajících fyzických osob, identifikační číslo, předmět podnikání, právní forma právnických osob, jména a bydliště osoby, která je statutárním orgánem právnické osoby a další údaje tak, jak jsou stanoveny § 35 obchodního zákoníku.
        Osoby, které se zapisují do obchodního rejstříku jsou uvedeny v § 34 obchodního zákoníku - obchodní společnosti a družstva, dále pak zahraniční osoby (netýká se např. státních příslušníků čl. státu Evropské unie, jiného státu tvořícího EHP nebo Švýcarské konfederace).  Podnikatelé-fyzické osoby s bydlištěm na území České republiky se zapisují do obchodního rejstříku dobrovolně, pokud o zápis požádají a dále v případech, pokud výše jejich čistého obratu dosáhla nebo překročila ve stanoveném období určitou částku (v průměru sto dvacet milionů Kč za dvě po sobě bezprostředně následující účetní období). Nezapisují se např.  politické strany či sdružení občanů.
        Obchodní rejstříky vedou krajské soudy.
        Pro veřejnost je zabezpečena volná přístupnost do obchodního rejstříku. To znamená, že každý má právo nahlížet do obchodního rejstříku a do sbírky listin, na jejichž podkladě jsou do rejstříku prováděny zápisy, pořizovat si z těchto podkladů výpisy nebo opisy, případně si vyžádat i úřední opisy, výpisy či potvrzení. Nevyžaduje se, aby žadatel, který chce nahlížet do těchto dokumentů a chce pořizovat výpisy, osvědčoval právní zájem.
        Obchodní rejstřík je nadán veřejnou vírou, že zápisy v něm uvedené jsou pravdivé a úplné. Ten, kdo se jimi řídí, je chráněn, pokud mu nesoulad mezi skutečným a zapsaným stavem nebyl znám.
        Pokud jde o obchodní společnosti, zakládá se zápisem do obchodního rejstříku jejich způsobilost mít práva a povinnosti (právní subjektivita). Zápis v těchto případech má konstitutivní (právotvorné) účinky.
        Pro názornost bude vhodné uvést praktický příklad ze živnostenské praxe:
        Fyzická osoba se rozhodne, že bude podnikat jako jediný společník ve formě společnosti s ručením omezeným. Proto založí spol. s r.o., a to zakladatelskou listinou sepsanou formou notářského zápisu. Tímto úkonem byla společnost založena, avšak nevznikla, neboť vznik je vázán na zápis do obchodního rejstříku. Společnost nevlastní ani oprávnění k podnikatelské činnosti, i když je má uvedené v zakladatelské listině. Zakladatel proto musí učinit další kroky, směřující ke vzniku. Je-li plánovaná podnikatelská činnost společnosti živnostenského charakteru, musí zakladatel ohlásit na živnostenském úřadě živnost nebo požádat o koncesi, živnostenský úřad potvrdí splnění podmínek pro provozování živnosti vydáním výpisu zakladatelům právnické osoby. Ani vlastní držba tohoto výpisu však nezakládá právo této společnosti začít podnikat, neboť i datum zahájení provozování živnosti je vázáno na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Navíc platí zákonná povinnost, že podnikatel musí ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení výpisu  podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. Pokud by zakladatel společnosti zahájil jménem společnosti již v této fázi podnikatelskou činnost, bude se jeho činnost chápat až do doby zápisu společnosti do obchodního rejstříku jako neoprávněné podnikání zakladatele se všemi právními důsledky. Zakladatelé obchodních společností mají totiž před zápisem do obchodního rejstříku právo pouze činit takové úkony, které směřují ke vzniku společnosti, tedy k dosažení zápisu do obchodního rejstříku. Teprve dnem zápisu společnost vznikne (i když založena byla např. několik měsíců před zápisem), nabývá právní subjektivitu a může oficiálně zahájit svoji podnikatelskou činnost.
        Pokud jde o jiné podnikatelské subjekty, které se do obchodního rejstříku zapisují dobrovolně (fyzické i právnické osoby), zápisem do obchodního rejstříku se na ně vztahuje vše, co se týče práv a povinností podnikatelů podle obchodního zákoníku, zejména se zřetelem k obchodní firmě, prokuře, povaze účetnictví, způsobu zdanění apod.

 


 

Odpovědný zástupce

        Odpovědným zástupcem je ve smyslu § 11 živnostenského zákona fyzická osoba, ustanovená podnikatelem, která odpovídá za řádný provoz živnosti a dodržování živnostenskoprávních předpisů. Není zástupcem ve smyslu obchodního zákoníku a jeho činnost je možno charakterizovat spíše jako činnost odborného garanta. Odpovědný zástupce není oprávněn z titulu své funkce ani jednat za podnikatele, ani řídit celý výkon živnosti. Vymezením povinností odpovědného zástupce není ani dotčena obecná odpovědnost podnikatele za výsledky jeho podnikatelské činnosti vůči třetím osobám.
        Způsob ustanovování odpovědného zástupce u ohlašovacích živností a živností koncesovaných je odlišný. U ohlašovacích živností se odpovědný zástupce živnostenskému úřadu pouze oznamuje a úřad pouze přezkoumává, splňuje-li odpovědný zástupce zákonem stanovené požadavky, u koncesovaných živností živnostenský úřad odpovědného zástupce schvaluje.
        Odpovědného zástupce je povinen ustanovit podnikatel, který je fyzickou osobou a nesplňuje zvláštní podmínky provozování živnosti. Právnická osoba ustanovuje odpovědného zástupce vždy u živností vyžadujících splnění zvláštních podmínek provozování živnosti. Do funkce odpovědného zástupce ustanoví česká právnická osoba člena statutárního orgánu nebo statutární orgán, který splňuje podmínky pro výkon funkce odpovědného zástupce podle živnostenského zákona. Nelze-li odpovědného zástupce ustanovit z uvedených osob, ustanovuje podnikatel odpovědného zástupce z jiných osob. Zahraniční právnická osoba ustanoví do funkce odpovědného zástupce vedoucího organizační složky podniku umístěné na území ČR, který splňuje podmínky pro výkon funkce. Nesplňuje.li vedoucí org. složky tyto podmínky, ustanovuje podnikatel odp. zástupce z jiných osob.
Odpovědný zástupce musí:
- splňovat všeobecné i zvláštní podmínky provozování živnosti,
- být ve smluvním vztahu k podnikateli 
        Odpovědný zástupce nemůže být ustanoven pro více než čtyři podnikatele. Odpovědným zástupcem nemůže být osoba, na kterou se vztahují překážky provozování živnosti ve smyslu § 8 živnostenského zákona nebo které bylo zrušeno živnostenské oprávnění podle § 58 odst. 2 až 4 živnostenského zákona (sankční zrušení ŽO), a to po dobu jednoho roku od právní moci rozhodnutí o zrušení živnostenského oprávnění.
        Povinností podnikatele je ustanovení odpovědného zástupce i ukončení výkonu jeho funkce do 15 dnů ode dne, kdy uvedená skutečnost nastala, oznámit živnostenskému úřadu. Pro úplnost je vhodné uvést, že i v případech, kdy to zákon nevyžaduje, si odpovědného zástupce může ustanovit každý podnikatel podle potřeby a jen podle vlastního uvážení, odpovědný zástupce však musí být ustanoven v souladu se živnostenským zákonem, jak to stanoví jednotlivé odstavce § 11 živnostenského zákona.
        Vztah odpovědného zástupce a podnikatele musí být vztahem smluvním, jehož konkrétní forma není předepsána. Proto může jít jak o pracovní poměr, tak i o jinou formu smlouvy či  dohody. Tuto skutečnost živnostenský úřad při ustanovení odpovědného zástupce nezkoumá, může být však předmětem živnostenské kontroly při provozování živnosti.

 


 

Výpis z živnostenského rejstříku

Novelou živnostenského zákona, provedenou zákonem č. 130/2008 Sb., která nabyla účinnosti dnem 1.7.2008, byl jako průkaz živnostenského oprávnění zrušen živnostenský list, koncesní listina a osvědčení. Od 1.7.2008 podnikatel prokazuje své živnostenské oprávnění výpisem ze živnostenského rejstříku, a do vydání výpisu stejnopisem ohlášení s prokázaným doručením živnostenskému úřadu, a to i prostřednictvím kontaktního místa veřejné správy (Czech POINT) nebo pravomocným rozhodnutím o udělení koncese. Platnost dosavadních průkazů živnostenského oprávnění (živnostenského listu, koncesní listiny) zůstává i po 1.7.2008 zachována. Právo provozovat živnost se i nadále prokazuje dosavadním průkazem živnostenského oprávnění, a to až do doby vydání prvního výpisu podnikateli. Výpis vydá živnostenský úřad na žádost podnikatele nebo na základě oznámení změny údajů nebo dokladů, které jsou stanoveny pro ohlášení živnosti nebo jako náležitosti žádosti o koncesi.

První typ výpisu z živnostenského rejstříku, který je vlastně náhradou za živnostenský list a koncesní listinu a obsahuje srovnatelné údaje, vydá živnostenský úřad každému podnikateli- ohlašovateli živnosti  nebo žadateli o koncesi, pokud ohlašovatel nebo žadatel o koncesi  splnil všechny podmínky stanovené živnostenským zákonem. Tento výpis se vydává automaticky, a není zpoplatněn. Kterákoli osoba si  pak může na živnostenském úřadě požádat buď o úplný výpis, který obsahuje všechny údaje zapsané do živnostenského rejstříku, s výjimkou sankcí a rodných čísel, nebo o částečný výpis, který obsahuje údaje v požadovaném rozsahu (např. jen údaje o provozovnách podnikatele), opět s výjimkou údajů o sankcích a rodných číslech. Vydání úplného nebo částečného výpisu z živnostenského rejstříku na žádost je zpoplatněno 20 Kč za každou i započatou stránku. Tento výpis kromě živnostenských úřadů může vydat i Czech POINT.

 


 

Czech POINT

Jedná se o zkratku kontaktního místa veřejné správy, prostřednictvím kterého lze činit jakékoliv podání vůči správním orgánům. Czech POINT, neboli Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál, je místem výkonu veřejné správy, kde každý člověk může také získat  informace o údajích, které o něm vede stát v centrálních registrech.Kontaktními místy veřejné správy jsou notáři, krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, jejichž seznam stanoví prováděcí právní předpis, zastupitelské úřady, držitel poštovní licence a Hospodářská komora ČR. I podání podle živnostenského zákona (ohlášení živnosti, žádost o koncesi, ohlášení změny, žádost o zrušení živnostenského oprávnění) lze učinit prostřednictvím Czech POINTu. Czech POINT přijaté podání neprodleně doručí živnostenskému úřadu, který si podatel zvolí, nebo pokud si podatel živnostenský úřad nezvolí, doručí se podání živnostenskému úřadu podle místa podání. Za přijetí podání Czech POINTem se kromě poplatku stanoveného pro určitý konkrétní úkon (např. správní poplatek ve výši 1000 Kč za ohlášení živnosti při vstupu do živnostenského podnikání), zaplatí ještě poplatek ve výši 50 Kč za využití služby Czech POINTu. Czech POINT  může na žádost dále vydávat i úplný a částečný výpis z živnostenského rejstříku.  Úplný výpis obsahuje všechny údaje zapsané do živnostenského rejstříku, s výjimkou sankcí a rodných čísel, částečný výpis obsahuje údaje v požadovaném rozsahu (např. jen údaje o provozovnách podnikatele), opět s výjimkou údajů o sankcích a rodných číslech.

Kromě ověřených výstupů z živnostenského rejstříku Czech POINT dále vydává také výstupy např. z obchodního rejstříku, z katastru nemovitostí a z rejstříku trestů.

 


 

CRM (Centrální registrační místo)

Registrační povinnosti fyzické osoby, která zahajuje podnikatelskou činnost v režimu živnostenského zákona, je možno splnit na kterémkoliv obecním živnostenském úřadě, (centrálním registračním místě — CRM), jimiž jsou určené odbory v 227 obcích na území ČR. Na CRM je možné prostřednictvím Jednotného registračního formuláře (JRF) učinit tyto registrace, resp. přihlášky do následujících evidencí:

Ve vztahu k živnostenskému úřadu:

  • ohlášení živnosti
  • žádost o koncesi
  • oznámení změny
  • žádost o zrušení živnostenského oprávnění
  • oznámení o zahájení/ukončení provozování živnosti v provozovně
  • oznámení o přerušení provozování živnosti
  • oznámení o pokračování v provozování živnosti před uplynutím doby, na kterou bylo provozování živnosti přerušeno

 

Ve vztahu k finančnímu úřadu:

Od 1. 1. 2015 může fyzická i právnická osoba využívat služeb CRM a podat na živnostenském úřadu přihlášku k registraci nebo oznámení určené správci daně za předpokladu, že nemá zákonem uloženu povinnost podávat tato podání správci daně v elektronické podobě (/viz § 45a odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) živnostenského zákona ).

Přihláška k daňové registraci pro fyzické osoby

  • přihláška k registraci k dani z příjmů fyzických osob
  • přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty
  • přihláška k dani z nemovitosti
  • přihláška k dani silniční
  • přihláška k registraci pro plátcovy pokladny
  • přihláška k registraci — odštěpné závody a provozovny
  • přihláška k dani z příjmů jako plátci:
    • daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků
    • daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně
    • zajišťující daň

Přihláška k daňové registraci pro právnické osoby

  • přihláška k registraci k dani z příjmů právnických osob
  • přihláška k registraci k dani z přidané hodnoty
  • přihláška k dani z nemovitosti
  • přihláška k dani silniční
  • přihláška k registraci pro plátcovy pokladny
  • přihláška k registraci — stálá provozovna
  • přihláška k dani z příjmů jako plátci:
    • daně z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků
    • daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou daně
    • zajišťující daň z příjmů

 

Ve vztahu k České správě sociálního zabezpečení:

  • oznámení o zahájení/ukončení samostatné výdělečné činnosti OSVČ
  • přihláška k důchodovému a nemocenskému pojištění OSVČ

 

Ve vztahu k Úřadu práce:

  • hlášení volného pracovního místa, resp. jeho obsazení (týká se jak FO, tak PO)

 

Ve vztahu ke zdravotní pojišťovně:

  • oznámení pojištěnce (FO) o zahájení/ukončení samostatné výdělečné činnosti
Našli jste chybu?

Nahlásit chybu webu

Snažíme se web dělat nejlépe jak dokážeme. Může se ale stát, že nám nějaká chyba unikne. Pokud nám o chybě dáte vědět, dáte nám šanci ji odstranit. Děkujeme!