Stržanov

     Počátky osídlení v prostoru budoucí osady Stržanova souvisely s největší pravděpodobností s tzv. Libickou stezkou. Celé Žďársko bylo osídleno poměrně pozdě, neboť leželo na zemské hranici mezi Čechami a Moravou, jež byla porostlá širokým pásem pohraničního hvozdu. Tato skutečnost je potvrzena i v kronice Jindřicha Řezbáře. Územím procházela důležitá cesta libická, spojující Čáslavský a Brněnský župní hrad. Stezka je uváděna ve starých pramenech v souvislosti s tzv. libickým újezdem. Kníže Soběslav I. (1125-1140) jej záhy po svém nástupu věnoval olomouckému biskupství, což potvrzuje i biskup Jindřich Zdík (1126-1150). Kníže Vladislav II. potvrdil v roce 1144 uvedenou donaci Libického újezdu, kterou prý kníže Soběslav s odevzdáním rukavice věnoval „v lese, který mezi čáslavskou a brněnskou župou, a jehož částce přebývají lidé, kteří se jmenují stráž (ztras), a jejichž povinností bylo hlídati jistou cestu, aby nikdo bez zvláštního nařízení knížete po ní nechodil, vcházeje do země české aneb z ní vycházeje, tak aby oddáni jsouce této službě, od žádného knížete nebyli potahováni k stavění hradů aneb k hotovosti zemské.“

     Citovaná listina dokazuje, že zmiňovaná stezka byla střežena strážemi, které měly za úkol střežit zemskou hranici a případně upozorňovat znamením ohně další kraj na blížícího se nepřítele. Další povinností bylo i udržování zemské stezky, ochrana kupců a jejich doprovod. Odměnou jim bylo zproštění od všech dávek a zemských robot stejně jako osvobození od účasti na válečných výpravách nebo na stavbě zemských hradů. Užívali i privilegia pobírání užitků z celé pohraniční krajiny, ovšem lesy byly šetřeny. Spíše než o osady se jednalo o dvorce, jejichž obyvatelé se živili převážně lovem a chovem dobytka.

     První písemná zmínka o Stržanově pochází až z třetího klášterního urbáře sepsaného v roce 1483 klášterním hospodářem Vítem. Nicméně osada se v těchto místech vyskytovala již dříve. Urbář zaznamenává 15 usedlých, z nichž byli 4 pololáníci a 11 čtvrtníků, z půllánu vynášel úrok v každé lhůtě po 6 groších, 10 vajec ročně, o žních dva dny roboty a 4 slepice. O letnicích pak celá obec odváděla 23 grošů lučních peněz. Roční výnos činil o sv. Jiří 57 grošů, o sv. Václavu 1 kopu 16 grošů, půl kopy slepic, jednu a půl kopy vajec s povinností vysílat na vrchnostenská pole 19 robotníků. Kolem roku 1487 tvořili převážnou část zdejších obyvatel Němci.

     Podle rektifikační fase z roku 1714 bylo v obci 17 osedlých s počtem strychů půdy 202 ½. Při vizitaci v roce 1729 bylo zjištěno strychů půdy 180, ladem ležící půdy 8, pusté 5 a louk dvouspřežní fůry 43. Rektifikační fase z roku 1719 ve svém vizitačním protokolu uvádí, že ve Stržanově se vyskytovalo 12 koní, 25 volů, 37 krav, 21 jalovic, 34 ovcí a 4 výtažné rybníky.

     Podle výpisu z berní ruly byl počet osedlých ve Stržanově v letech 1667-1775 následující: hospodařících 15 a chalupníků 2. Dominikální fase ze stejného období uvádí 14 dvouspřežních sedláků, 1 zahradníka a 9 podruhů. V roce 1786 se zde nacházelo již 45 stavení. Do roku 1784, kdy byl klášter zrušen, náležel Stržanov ke zboží vojnoměsteckému na české straně panství. Počet obyvatel dosáhl v tomto roce celkem 289 (muži 138 a ženy 151). Jelikož Stržanov náležel k Čechám, spadal až do roku 1949 pod soudní okres Přibyslav a politickou správu v Chotěboři. Náves byla původně obestavěna selskými statky, jejichž vzhled se v průběhu času měnil. Pochopitelně, že jejich majitelé se v průběhu doby také měnili. Patrně nejstarším rodem jsou Matulkovi čp. 7. Nejméně 250 let žil v čp. 34 rod Šírů. Je zajímavé, že v minulosti žilo ve Stržanově asi 10 rodin Šírů a lidé jim tak dali různé přídomky, aby se v nich vyznali.

     Počátky stržanovské školy lze hledat v roce 1880, kdy se začalo učit v pronajaté místnosti. Do té doby zdejší děti docházeli do triviální školy v Klášteře, jež byla založena po reformách Marie Terezie. Základní kámen nové školní budovy ve Stržanově byl položen 25. 5. 1882 a hned v následujícím roce započala výuka. Nejprve se vyučovalo ve dvou třídách, od roku 1900 v jedné třídě s osmi odděleními. Do roku 1970 zde probíhala výuka pro první základní stupeň, nicméně 1. 7. 1976 byla škola definitivně zrušena a děti začaly docházet do školy v Polničce. Kronika obce byla založena v roce 1928.

     Stržanovští neopomíjeli ani kulturní život a po ukončení 1. světové války obec zakoupila přenosné jeviště s malovanou oponou s pohledem na Pražský hrad. Poslední představení Štolbovy hry na Letním bytě bylo hráno pod Mařákovou lípou (nejstarší strom v obci) v roce 1950. V hostinci u Leopoldů čp. 63 byly až do roku 1961 promítány jednou za 14 dní filmy. Ve Stržanově působil i vlastní hasičský sbor. Třetí neděli v říjnu se konalo císařské posvícení. V obci působila slavná dechovka Antonína Leopolda, rodáka z čp. 14, na němž se skvěl symbol lyry. Kapela existovala od počátku 20. století do roku 1938. V následujícím roce se Leopold přestěhoval na Račín, kde působil jako hoteliér a hudební činnosti zanechal. Od roku 1955 ve Stržanově pobýval i sochař a grafik Rostislav Magni (1927-1994). Počínaje rokem 1932 bydlel v obci čp. 8 i vynálezce známé síťovky a výrobce dalších síťkovaných produktů Vavřín Krčil (1895-1968), který se 10. května 1921 oženil s Marií Leopoldovou.

     Mezi Stržanovem a Žďárem se nachází zemská hranice Čech a Moravy, označená původním hraničním kamenem, který stojí do dnešních dnů na pravé straně při výjezdu ze Žďáru. Kámen zde byl zasazen někdy po dokončení císařské silnice po roce 1838. Silnice byla dokončena v době, kdy post nejvyššího českého purkrabího zastával Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína. Silnice byla prý tak široká, že se na ní pohodlně vyhnuly dva kočáry. Na zemské hranici se za použití císařské silnice až do roku 1908 vybíralo mýto. Jako poslední mýtný zde působil Jan Ambrož ze Stržanova. Celnímu úřadu bylo každoročně odváděno 400 zlatých, co mýtný vybral navíc, náleželo jemu. Až do roku 1838 vedla původní silnice od Žďáru směrem k Polničce. Za areálem dnešního podniku Tokoz uhnula vpravo a vedla přes Stržanov dále ke Škrdlovicím. Nová císařská silnice byla více přímá a dnešní silnice I/37 ji přibližně kopíruje.

     Obec byla do roku 1786 přifařena ke klášterní farnosti při kostele sv. Markéty. Farářem zde byl představený kláštera, který pro tuto duchovní službu ustanovoval z řeholníků administrátora. Tento kostel u brány kláštera byl původně určen pro světské osoby, kterým nebylo u cisterciáckého řádu povoleno užívat řádového konventního kostela. První písemná zmínka o tomto kostele, změněném po roce 1802 na světské obydlí pochází z roku 1352, kdy lanzenský biskup udělil návštěvníkům klášterních kostelů ve Žďáře odpustky. Doklad o tom, že se v tomto kostele konaly farní úkony až do zrušení farní funkce kostela v roce 1786 je z roku 1368. Po roce 1786 stržanovští přináleželi k farnosti, jež vznikla v Zámku Žďáře po zrušení kláštera a provádí duchovní správu dodnes. Původně se ve Stržanově nacházela malá zděná kaplička vystavěná patrně v polovině 18. století. Ta však byla stržena z důvodu úpravy silnice. Stržanovští si tak v roce 1940 postavili novou kapli vybavenou oltářem ze zrušené gymnazijní kaple v Novém Městě na Moravě. Zasvěcení kaple sv. Antonínu Paduánskému se uskutečnilo 13. června 1950. V této souvislosti se také konala první stržanovská pouť. Zvon z obou kaplí byl v průběhu 1. i 2. světové války zrekvírován, ale vždy se vrátil, patrně proto, že je vyroben ze železa. V blízkosti kapličky se nachází kamenná kašna, kterou obec odkoupila od města Žďáru, kde původně stála na náměstí.

     Pokud bychom se stručně zastavili u původu jména osady, jsme nuceni konstatovat, že celá záležitost je poněkud nejasná a dosud zcela neuzavřená. V listině císaře Zikmunda z roku 1437 je zastavena ves Serczanow žďárskému klášteru, roku 1466 král Jiří potvrdil klášteru mimo jiné vesnici Strozanow, v roce 1484 prodal klášter rychtářství ve Strčanově, roku 1618 se na jedné z klášterních listin uvádí vesnice Strcžianow, roku 1787 je uveden Strcžanow a Stržižanow, roku 1843 Stržanau a Střižanow a konečně v roce 1854 Stržanov. Antonín Profous a Jan Svoboda se ve své knize Místní jména v Čechách domnívají, že prvotní lidový název Strčanov byl pro hanlivý smysl tohoto jména změněn na Střížanov a Stržanov.

     Podle tvrzení Mgr. Miloslava Lopaura z Regionálního muzea města Žďáru nad Sázavou bohužel název Stržanov od slova stráž neodpovídá etymologickému významu. Pak by se jednalo o Strážek, Stráž, Stráže, Strážnice, Strážiště, Stražiště apod. Strážanov by mohl vzniknout ze Strozanow, což je jméno uvedené v roce 1466, ale jedná se pouze o jedno jediné pojmenování, neboť předtím i potom se osada jmenovala Serczanow (Strčanov). Pokud by se osada dříve nazývala Stráž či Strážanov, vznikl by patrně Stržanov ze Strážanova. Ovšem tento název se nevyskytuje a lidé by tak chodili ne na stráž, ale na stráč podle výše uvedeného Strčanova. Pokud by tedy založili osadu lidi ze stráže, jednalo by se o Strážany. „Strč“ poněkud evokuje sloveso strčit, vystrčit, mohlo by se tedy jednat o obec vystrčenou, zastrčenou, strčenou k zemské hranici. Pak by to ovšem byly pravděpodobně Strčany. Koncovka –ov má tentýž význam jako –ovo, čili zakladatelem mohl být jakýsi Stražan. Nejedná se však o křestní jméno, nýbrž o označení člověka ze stráže - z obce nebo spíše tvrze jménem Stráž. Nutno dodat, že v době, kdy vznikal Stržanov se pojmenovávalo podle hlavního jména a tím bylo jméno křestní a Stržan ani Strčan neexistuje. Původ jména osady od slova stráž tedy nelze zcela vyloučit, což by vysvětloval i výše uvedený Strozanow. Určitý ekvivalent existuje a jedná se o zaniklou obec Strážov na Dačicku, jenž je pojmenována podle muže jménem Stráž (ne křestním jménem, ale přízviskem).